Věta, která je v záhlaví tohoto článku, je názvem buly o svolání řádného jubilea roku 2025, které právě začalo. Svatého roku, který papež právě svolal v návaznosti na tradici Církve.
Klíčovým prvkem tohoto poselství je naděje, která nám připomíná, jak je důležité žít s vírou a důvěrou v budoucnost. Těmito slovy svatého Pavla začíná č. 2 knihy BullProtože jsme ospravedlněni vírou, jsme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali milost, v níž jsme upevněni, a skrze něho se radujeme v naději na Boží slávu (...) A naděje nezklame, protože Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (Řím 5, 1-2, 5).
V následujících odstavcích papež vyzývá všechny věřící, aby se modlili za mír ve světě; za mladé páry, aby rostla touha mít děti a aby se zaplnily "mnohé prázdné kolébky, které již existují v mnoha částech světa" (č. 9).
Žádá: "Abych vězňům nabídl konkrétní znamení blízkosti, chtěl bych sám otevřít Svaté dveře ve vězení, aby se pro ně staly symbolem, který je zve, aby hleděli do budoucnosti s nadějí a obnoveným nasazením pro život" (č. 10).
Dále nás vyzývá, abychom se modlili za to, aby se naděje mladých, migrantů, starších lidí, prarodičů, chudých a nejzadluženějších zemí postavily na nohy. A my můžeme dodat: aby byly uzavřeny všechny potratové kliniky; aby rodiny žily spolu, "dokud nás smrt nerozdělí".
Poté zdůrazňuje důvody naší naděje ve svědectví mučedníků, "kteří se ve své pevné víře ve vzkříšeného Krista uměli zříci pozemského života, aby nezradili svého Pána" (č. 20), a získali "štěstí ve věčném životě".
Jasně tak vyjadřuje skutečnost "věčného života", k němuž jsme povoláni, abychom žili v plném štěstí v lásce Boha Otce, Syna a Ducha svatého.
"Věřím v život věčný": to vyjadřuje naše víra a křesťanská naděje má v těchto slovech zásadní základ. Naděje je totiž "teologickou ctností, díky níž usilujeme o věčný život jako o své štěstí".
Druhý vatikánský ekumenický koncil potvrzuje: "Když (...) chybí tento božský základ a tato naděje na věčný život, lidská důstojnost utrpí velmi vážnou újmu - to se stává často - a záhady života a smrti, viny a smutku zůstávají nevyřešeny, což často vede člověka k zoufalství" (č. 19).
A poté, co poukázal na všechny naděje, které jsme si připomněli, a na skutečnost "Božího soudu", s nímž se všichni setkáme při své smrti, č. 23 buly velmi jasně hovoří o potřebě svátosti pokání, která připravuje naši duši, litující hříchů, jichž se dopustila, na to, aby prosila Boha o odpuštění.
"Svátost pokání nás ujišťuje, že Bůh snímá naše hříchy (...). Svátost smíření - zpověď - není jen krásnou duchovní příležitostí, ale představuje rozhodující, zásadní a nezbytný krok na cestě víry každého z nás".
Prožíváme-li tuto žádost o odpuštění s pokorou a láskou, znovu skládáme svůj křesťanský život a obnovujeme svou víru v "naději, která nezklame", a svěřujeme své touhy do rukou Pána. Panna Maria.
"Naděje nachází své nejvyšší svědectví v Matce Boží. V ní vidíme, že naděje není marný optimismus, ale dar milosti v realitě života. (...) Není náhodou, že se lidová zbožnost stále dovolává Panny Marie jako Stella maristitul vyjadřující jistou naději, že v bouřlivých událostech života nám Matka Boží přichází na pomoc, podporuje nás a vybízí nás k důvěře a k další naději" (č. 24).
Díky těmto ustanovením se "nadcházející jubileum ponese ve znamení naděje, která neochabuje, naděje v Boha. Kéž nám také pomůže znovu získat potřebnou důvěru - jak v církvi, tak ve společnosti - v mezilidské vazby, v mezinárodní vztahy, v podporu důstojnosti každého člověka a v úctu ke stvoření" (č. 25).
Ernesto Juliáprávník a kněz.
Spolupráce zveřejněna v Religión Confidencial. Svatý rok: Naděje nezklame
